Rozhovor s D.Kop: Je mu teprve 17 let a už vydává taneční hudbu na světové úrovni

Je mu 17 let a už vydává hudbu, za kterou by se nemusel stydět žádný známý beatmaker. Řeč tentokrát bude o české naději taneční hudby, mladém umělci Davidu Kopeckém. Říká si D.Kop, je DJ, ale co ho odlišuje od většiny je to, že tvoří hudbu. Podle nás na tak vysoké úrovni, že jsme si ho museli trochu vyzpovídat.

Davide, jsem rád, že jsi přijal nabídku. Zlehka už jsem tě popsal, je ještě něco, jak bych tě mel charakterizovat? Zkus mě prosím trochu doplnit.

Doplnil bych jen asi, že se nevěnuji pouze taneční muzice, ale poslední dobou experimentuji ve všech žánrech, které mne zrovna napadnou.

Začneme úplně jednoduše, jak ses k hudbě dostal, co tomu předcházelo?

Již od malička jsem hrál na kytaru a hudba byla nedílnou součástí mého života. Rád jsem ji poslouchal, rád jsem ji hrál. Jednou jsem se dostal k tomu, že jeden z mých spolužáků hudbu tvoří a nemohl jsem tomu uvěřit. Tenkrát jsem neměl sebemenší ponětí, jak se hudba skládá (krom psaní not a podobně) a nechápal jsem, jak ji mohl dělat jen tak na počítači. Tak jsem ho poprosil, jestli by mi to neukázal. Nainstaloval mi program, který si zakládal čistě na tom, že člověk skládá a kombinuje již předehrané smyčky hudebních nástrojů, jako jsou bubny, kytary, klavír a tak. S tím jsem si rád hrál, protože naráz jsem dělal něco „vlastního“. Poté jsem jednoho dne objevil FL Studio, nainstaloval si demo verzi a začal jen tak klikat na věci. O tři roky později, a jsem tam, kde jsem.

Jak se vlastně taková hudba dělá? Je to jen složité klikání myší nebo používáš i nějaké nástroje?

S každou další verzí jakéhokoliv programu se ten proces zjednodušuje. Já jsem přišel ze zákulisí živých nástrojů, a tak se je snažím používat i při produkci. Mám MIDI kontroler (klávesy), nahrávám občas živé nástroje jako kytara nebo bubny a poté samozřejmě nahrávám zpěv. Když něco nahraju, většinou pak následuje klikání myší. Dá se to dnes dělat úplně bez těch živých nástrojů a znalosti hudební teorie, ale u mě je ten poměr mezi nástroji a klikáním přibližně jeden nástroj a poté následuje 100 kliků.

Vokály si dokonce dokážeš nazpívat sám, je tak?

Je tak, ale je to nic moc (smích). Rád dávám zpěv do svých písniček, jen když si něco smyslím, nikdy nemůžu najít zpěváka nebo zpěvačku, kteří by uspokojili moje potřeby. Tak jsem si z nouze začal nahrávat vokály sám. Naštěstí pomocí autotune, úpravy harmonie a podobných skvělých vychytávek můžu svoji nahrávku dostat na level, kterého bych živým zpěvem nikdy nedosáhl. Lidé tohle občas nemají rádi, ale jak říkám: dělám to z nouze, ne proto, že by se mi to zas tak líbilo.

Zatím se, podle vydaných skladeb, ve stylu hudby spíše hledáš, ale co ti zatím jde k srdci nejvíc?

Máš pravdu, hledám se. A dokonce tak, že sám ještě nevím. Ono je to každých pár měsíců jinak. Když jsem začal skládat, byl to hip-hop. Po roce jsem zjistil, že mi hip-hop moc nejde a začal jsem se věnovat elektronice. Pak se to nějak zformovalo v pokusy o progressive, electro a bigroom house, ale nyní se od těchto žánrů zase oddaluji a momentálně mám rozdělané věci například z oblasti trapu, ale i future popu a deep house. Z každého žánru si vezmu nějaké zkušenosti a aplikuji je zase do toho dalšího, takže mi ty změny hodně pomáhají.

Právě jsi vydal big room pecku Formal Minorities, ale jaká je zatím tvá nejúspěšnější skladba?

Jsou dvě. Jedna je můj originál, jedna je remix. Ten originál je Astronaut. Tento song jsem složil za pomoci dvou mých kamarádů minulý říjen a od té doby má více než 20,000 přehrání na YouTube, přes 3 tisíce na SoundCloudu a byl také v televizi v epizodě herního pořadu Indian, kde se jim hodila do tématu dílu a domluvili jsme se na použití.

Druhá písnička je remix Shawn Mendes – Life Of The Party (D.Kop Remix). Jedná se o bootleg (neoficiální remix, neschválen umělcem a jeho labelem) a má přes 55 tisíc zhlédnutí na YouTube, přes 25 tisíc na SoundCloudu a dodnes si jej stáhlo asi 10 tisíc lidí. Také se úryvek objevil v klipu na Vine síti, kde si tento klip přehrálo více než 2 miliony lidí.

A skladba, kterou máš ty sám nejraději, je ta samá?

Ne. Jsem rád, že jsem Astronauta složil, ta písnička hodně pomohla mé kariéře, ale osobně ji moc nemusím. Slyšel jsem ji tak mockrát, že se divím, že se mi nezačala hnusit hned ze začátku (smích). Hodně rád se vracím ke skladbě No Easy Way. To byl experiment, který podle mě vyšel na jedničku. Kamarád mi poslal perfektní text a já jej nazpíval. A jinak má nejoblíbenější písnička bývá většinou ta, kterou mám zrovna rozdělanou.

Kde se vlastně bere inspirace k tvorbě? Inspiruješ se u nějakých jiných interpretů nebo si jen tak začneš něco pobrukovat a něco vznikne?

Tak různě. Občas slyším nějakou písničku a ze srandy začnu skládat podobnou, a poté ji vyprofiluji a udělám z toho plnohodnotný track. Takto například vzniklo Formal Minorities. Měl jsem v hlavě melodii, ale jak jde asi již poznat z tracku samotného, při výběru zvuku jsem se nechal inspirovat peckou od Martina Garrixe, Tremor. Většina mých písniček ale vznikla tak, jsem měl melodii, kterou jsem si hrál na klavír nebo brnkal, přepsal ji do počítače a pak nějak klikal na věci, dokud to neznělo dobře.

A jak konkrétně vzniká samotný track? Čím se vůbec při tvorbě začne a čím třeba skončí?

Ikdyž vím, že by na to pravděpodobně šla napsat přesná formule, u mě se to liší. Ale vesměs vždy začínám motivem, melodií. Přidám pak nějaké bubny, basu a poté dokresluji sekundární, terciální a tak dále melodie, které nejsou primárně slyšitelné, ale podporují melodii hlavní a bez nich by písnička zněla prázdně. Poté si to párkrát poslechnu, věnuji se mixu, aby to zároveň znělo dobře, a poté dodělávám maličkosti. Pak následuje ta těžší část (alespoň podle mě). Struktura písničky. Nezdá se to, ale je to těžké. Fakt. Občas mám rozdělaných 5 motivů, které by mohly být celé písničky, ale zdráhám se prostě to dodělat tak, aby to mělo hlavu a patu. Občas to může trvat tak dlouho, že u jedné písničky (která není ani vydaná pro zajímavost) jsem měl první část hotovou za 14 dní, a poté jsem 4 měsíce nemohl vymyslet, co s tím dál. Poté jsem to vymyslel, a od té doby (červen) mi leží v knihovně a nevím, co s ní.

Kromě tvorby hudby jsi i DJ. Jsou v tom pro tebe rozdíly, že bys měl něco raději?

Rozhodně. DJing mě baví, ale primární je pro mě produkce. Jeden z impulzů pro začátek DJ kariéry bylo, abych se tím i nějak uživil. Ale postupem času tohle šlo stranou a začlo mě to nesmírně bavit. Chci se dostat do bodu, kde lidé nebudou chodit do klubu, kde hraju, ale přímo na mé shows. Na tohle ale potřebuju dost vlastního materiálu, abych nehrál jen cizí, a to bude chvíli trvat.

Věřím, že určitě míříš ještě mnohem mnohem výš, ale jaké jsou zatím tvé největší úspěchy?

Featura Astronauta v díle pořadu na televizi Relax, článek v Břeclavském týdeníku, zahrál jsem si v SONO Centru v Brně, v Duplexu v Praze a ten remix, který si pustilo dohromady více než 70 tisíc lidí. Jo, a Fedde Le Grand a Merk & Kremont mi lajkli fotku na Instagramu! Ale to se asi nepočítá.

A jaký je tvůj plán? Co od toho vlastně opravdu chceš?

Ze začátku jsem měl velké cíle. Chtěl jsem být slavný, úspěšný a bohatý, ale postupem času jsem tohle ze svého plánu vyškrtl, a momentálně to dělám proto, že mě to neskutečně baví a v naději, že má hudba se lidem líbí a něco jim přináší do života.

Kde by ses rád viděl za třeba 5 let? Přemýšlel jsi o tom?

Přemýšlel, a upřímně vůbec nevím. Část mých větších úspěchů a posunů přišla nárazově a ne postupně, takže nemám konkrétní vyhlídku na 5 let, které bych postupem času dosáhl, ale zároveň nevím, jestli se třeba nestane ze dne na den velký boom a nenakopne mě to dopředu. Byl by za to samozřejmě rád, ale jinak je pro mě budoucnost docela tajemstvím. A jelikož je 5 let dopředu více, než dosavadní délka mé „kariéry“ (cca 4 roky), tak si netroufám ani odhadnout.

Pro spoustu lidí v hudební branži je jedním z velkých milníků a cílů to, aby je hráli v rádiu. Jaký na to máš názor ty?

Při dnešním rozmachu sociálních sítí mi to nepřijde jako priorita. Samozřejmě, hraní v rádiu je milník a super věc, co si člověk může napsat do bia, ale už to podle mě není takový úspěch jako dříve. A mne to zas tak moc neovlivňuje. Ikdyž jsem takových pár songů udělal, nedělám hudbu podle toho, co zrovna letí (mainstream a trendy), a to je jeden z požadavků v rádiu, takže mne se to asi netýká. Kdybych chtěl mít písničku, která by měla vůbec předpoklady pro to, aby ji mohli hrát v rádiu, musel bych ji složit přímo pro tu příležitost, a tím nemyslím Radio Edit.

Určitě sleduješ aktuální hudební scénu, jaký máš názor na to, co je dnes v módě? Je podle tebe vše v pohodě, nebo je něco, co by tak být nemělo?

Tohle je na knížku, ne na odstavec v rozhovoru. Inspiruji se samozřejmě v tom, co zrovna letí, ale není to můj primární cíl. Uznávám lidi, co dělají trendy, protože to není tak lehké, jak si lidé myslí, ale já se od toho snažím distancovat. Jak jsem již řekl. Dělám to, co mě zrovna baví. Může se stát, že mě zrovna bude bavit to, co je v té době mainstream a trend, ale to je spíše shoda náhod, než priorita. Co se mi líbí je, že bigroom house jde do postranní a čím dál tím víc se rve na scénu future house (lidé tomu říkají deep house, ale ono to tak většinou vůbec není) a sound lidí, jako je Oliver Heldens, Pep & Rash, Tchami, ale zároveň se mi líbí i to, že jde do popředí tropical house, což je Kygo nebo Thomas Jack.

Na čem právě teď pracuješ? Co chystáš?

Jak jsem již zmínil, zrovna mám rozdělaný trap. Hodně mi teď lítájí do hudební knihovny i věci od Jack Ü a podobně, takže něco tímto směrem by se mohlo chystat. Krom toho bude v únoru vycházet česká hra Blackhole (zase od studia Indian), ke které jsem dělal tématickou písničku, na kterou jsem hodně hrdý a těším se, až ji uslyší veřejnost. Co se týče DJingu, tak trochu teď brzdím. Když se naskytne příležitost, tak samozřejmě beru, ale jelikož se blíží konec pololetí ve škole, musím se věnovat i tomu a hudba musí jít na chvíli na druhou kolej.

Je něco, co by si měli čtenáři Freshjamu poslechnout, ať už od tebe nebo cokoliv, co tě totálně zaujalo?

Tohle je těžké. Často mě chytne věc a nemůžu se jí nabažit, ale trvá to většinou 14 dní a pak je zase další věc. Momentálně mě totálně zaujal remix od Skrillexe a Dipla (Jack Ü) na písničku od Beyoncé, 7/11. Budu také rád, když si čtenáři poslechnou moji tvorbu a nějak mi i dají vědět jejich názor, ale do toho je nutit nebudu.

Super! Máš ještě něco, co bys chtěl Freshjam čtenářům na konec rozhovoru vzkázat?

Mám. Vyvarujte se termínu EDM a neházejte všechny písničky v této „oblasti“ do jednoho pytle, protože to absolutně jeden pytel není. Je to název skupiny žánrů, od dubstepu, přes house, trap, drum & bass až třeba po hardstyle. A jinak asi Šťastný nový rok a poslouchejte hudbu, je boží!

Díky moc za rozhovor a ať se daří, jak jen to jde!